Dnes ráno se rapidně zhoršil stav mého starouška Baryka. Okamžitě jsem volala naší paní doktorku Veroniku Křížovou Veterinární ordinace MVDr. Veroniky Křížové, která ihned přijela. Bohužel u něho došlo k srdečnímu selhání. Srdce měl velmi špatné, ale ani léky nejsou všemocné. Už byl apatický a nic nevnímal. Jeho stav již nebyl slučitelný se životem.
Mnohokrát děkuji naší paní doktorce za okamžitý příjezd, její empatii a podporu pro mě.
2.1. 2020 jsem přebrala Baryka do péče, byl to naprosto psychicky zlomený a nemocný staroušek. Byl to kříženec Jack Russell teriéra, ale byl podstatně větší. Odebrán byl ve stavu, kdy už se mu špatně dýchalo, jenom sípal a špatně viděl. Byl podchlazený, podvyživený a ze strachu na vše útočil. Měl zavodněné plíce a velmi špatnou srdeční činnost. Naštěstí léčba brzo zabrala.
Později jsem musela povolat našeho psího psychologa pana Vojtu, Baryk stále hrdelně a tlumeně vrčel a nenechal na sebe sáhnout. Nevěděla jsem, jestli na mě zaútočí. Po radách pana Vojty se začal pomalu srovnávat, ale měl období, kdy stále na všechno a všechny vrčel. Já jsem mu říkala, že je to takový můj autista, on žil ve svém světě a měl svůj režim, který mu vyhovoval. Měl své časy, kdy šel ven, ale pokud bych mu to změnila byť o hodinu, tak by reagoval zle. Barykovi bylo cca 14-16 let.
Ale ten 1 rok a 10 měsíců si tady užil svůj klid, teplo, špacíry po zahradě a dobrou baštu. Ale o bližší kontakt s lidmi nikdy nestál, na ostatní pejsky vyjížděl.
Až do poslední chvíle jsem byla s ním, už byl naprosto smířený a klidný.
Můj milý Baryčku, jsem ráda, že jsi u mě našel klid, pohodu, zázemí a mojí lásku.
A já tu sedím, zase pláču a uvědomuji si, že tato loučení mě čekají pořád dál…
Ale už dávno vím, že smrt k životu patří, a jsem ráda za každého nebohého starouška, který si u mě užije byť i krátký čas, ale odchází s pocitem, že nebyl někde týraný, bitý, hladový, zmrzlý, zavřený či vyhozený, ale měl ho někdo rád.
Ano, to jsou okamžiky, kdy vím, že dělám to nejlepší ve svém životě. I když se musím přiznat, že je to pro mě psychicky velmi náročné. Tisíckrát si říkám, že vím, že to přijde, ale pak mě to vždy srazí na kolena. Ale asi ani ne ta smrt samotná, ta už je vysvobozením, ale to vědomí, co si ti pejsci museli vytrpět. I když vím, že tady poznali lásku a něhu. Ale s představou, kolik miliónů zvířat na světě trpí, se mi velmi špatně žije..
Stále si přeji, aby to utrpení všech zvířat skončilo.
Všude u nás hoří za Baryčka svíčky.
Iva
